Základní výkon vakuové láhve závisí na jejím konstrukčním návrhu, výběru materiálu a kombinaci několika klíčových technologií, především včetně těsnicího systému, technologie vakuové izolace, procesu potahování, strukturálního vyztužení a vývoje materiálu.
Těsnící systém: Těsnicí systém přímo určuje-těsnost a hygienickou bezpečnost. Jeho jádro spočívá v těsnicích materiálech, přesném konstrukčním návrhu a optimalizaci scénáře. Klíčové těsnicí součásti musí používat materiály, jako je silikon, které splňují normy pro styk s potravinami, mají vynikající odolnost vůči vysokým a nízkým teplotám, aby se zajistilo, že při plnění horkou vodou nebo při dlouhodobém používání nedochází k deformaci, stárnutí nebo uvolňování zápachu. Závity nebo zacvakávací-struktura víčka a ústí musí být přesně vypočítány a opracovány, aby bylo zajištěno těsné usazení a rovnoměrný zajišťovací tlak pro plnou adhezi těsnicího materiálu. U dynamických scénářů, jako je sport a používání vozidel, se často používají přídavné západky, design těsnění typu jedno-stisknutí tlačítka- nebo výfukové ventily, které poskytují dvojitou ochranu a vyvažují vnitřní a vnější tlak vzduchu, což zlepšuje zážitek z otevírání.
Technologie vakuové izolace: Vakuová izolace je základním principem ochrany tepla. Odstraněním vzduchu mezi dvou-vrstvou strukturou a vytvořením vakuové vrstvy lze značně zablokovat vedení tepla a konvekci, čímž se dosáhne dlouhodobé-uchování tepla a chladu. Tato technologie, kterou vynalezl Sir James Dewar v roce 1892, byla prototypem moderní vakuové baňky.
Proces nanášení: Aby se dále zlepšila účinnost izolace, je na vnitřní stěnu dvoustěnné -konstrukce často nanesena stříbrná nebo hliníková fólie. Tento povlak odráží teplo vyzařované z vnitřku nádoby zpět a účinně snižuje tepelné ztráty způsobené tepelným zářením. Naopak při skladování studených tekutin také zabraňuje vnikání vnějšího tepelného záření do baňky.
Strukturální výztuž: Pro zlepšení praktičnosti a trvanlivosti prošla struktura vakuových baněk během historie četnými vylepšeními výztuže. Běžné metody vyztužení zahrnují přidání kovového vnějšího pláště do baňky a instalaci ochranné gumové základny.
Vývoj materiálu: Materiál vnitřní vložky vakuových baněk prošel významným vývojem. Nejstarší Dewarovy baňky používaly skleněnou vložku. V roce 1913 William Stanley vynalezl dvojitou-izolovanou baňku z nerezové oceli, která výrazně zlepšila její odolnost proti nárazu. V roce 1978 byly představeny komerčně dostupné nerezové dvou-stěnné-vakuové izolované baňky, které dále kombinují odolnost nerezové oceli s technologií vysokovakuové izolace a staly se moderním hlavním proudem.
